Akutní polyradiculoneuritida u psa (ACP)
Nedávno k nám na veterinární kliniku v Brně přišel malý pacient s velkým problémem. Po necelých 2 týdnech léčby na jiném pracovišti se na nás, nehledě na vzdálenost, obrátila majitelka s prosbou o pomoc. Její fenka, která pro ni znamená úplně všechno na světě, náhle přestala chodit. Jen ležela, nemohla se ani vyprázdnit a její kvalita života se den ode dne snižovala… Byla u ní na naší klinice diagnostikována akutní polyradikuloneuritida (ACP)
Akutní polyradikuloneuritida (ACP) je jediné, akutně probíhající, neurologické onemocnění ze skupiny polyneuropatií - progresivní dysfunkce dolního motoneuronu.
Laicky řečeno stav, kdy mozek a mícha fungují jak mají, ale periferní nervy, vycházející z míchy, ne.
U ACP se typicky v počátku může objevit i změna hlasu nebo pes vůbec nemůže štěkat, čehož si majitel nemusí povšimnout. Následuje klopýtání, jakoby slabost hrudních končetin, kdy např.pejsek nechce vyskakovat na pohovku, či si není jistý při chůzi po schodech s následnou progresí i na pánevní končetiny. Postupem času se pes nemůže vůbec postavit, chodit, má zesláblé svaly, bez tonu, na končetinách jsou reflexy zpomalené nebo úplně vymizí a vše se přehoupne do syndrom tzv. ´´hadrové panenky´´.
Přímá příčina je stále neznámá, nicméně může přispět stav imunitního systému jedince, předchozí infekce a setkání se se specifickým, avšak neznámým antigenem-protilátkou, circa 7-14 dnů před prvními příznaky aj.
Může postihnou všechna plemena, v jakémkoliv věku, nejčastěji však dospělé psy. (Ojediněle se může vyskytnou i u koček). Kromě neurologických projevů mohou být i celkové změny zdravotního stavu, kdy je sekundárně ovlivněna třeba i srdeční frekvence, dýchací systém, vyměšování, hodnoty biochemických parametrů krve, ojediněle i činnost štítné žlázy.
Diagnostika je založena na detailní anamnéze, důkladném neurologickém vyšetření, precizním vyloučením jiných závažných nemocí (j. např. Myastenia Gravis, Botulismus, Klíšťová Paralýza, Neosporóza, Toxoplasmóza, aj.) a doplňkových vyšetřeních j.např. elektromyografie.
U pacientů s ACP jsou i výsledky z odběru mozkomíšního moku v pořádku, ojediněle jen mírně zvýšená koncentrace proteinu. Diagnostika je tedy obecně náročná v rámci široké škály podobných příznaků jiných onemocnění, která vyžadují jinou specifickou léčbu.
(ACP může být definitivně potvrzena biopsií nervů, což je však nutné jen v krajních případech).
Je důležité mít na paměti, že v některých případech v počátku onemocnění a po primárním klinickém vyšetření nelze automaticky vyloučit ani výhřez ploténky v oblasti krční páteře či neoplazie v centrálním nervovém systému, což lze u nás potvrdit/vyvrátit pomocí CT (počítačové tomografie).
Léčba ACP spočívá hlavně v monitoringu celkového zdravotního stavu, podpůrné terapii sekundárních problémů (hydratace, podpora vyměšování, prevence proleženin…) a poctivé rehabilitaci. Kortikoidy se neprokázaly u tohoto onemocnění jako benefit.
Prognóza je obecně dobrá, první náznaky ústupu onemocnění jsou zaznamenány během prvních týdnů a úplné vyzdravení u lehčích forem je circa za 4-6týdnů, může se však prodloužit až na 6 měsíců.
S tímto onemocnění se nesetkáváme velmi často, nicméně i relativně vzácné diagnózy je potřeba mít v praxi na paměti. Jsme rádi, že se fence daří skvěle a vrátili jsme jak jí, tak i majitelce chuť do života.